Definice podniku
Podle některých autorů lze podnik definovat jako jedinečné, méně likvidní aktivum, pro které existují velmi málo účinné trhy. Tato situace odpovídá reálné situaci a má významné důsledky pro vymezení hodnoty podniku.
Pro oceňovatele však mají největší význam definice uváděné v obchodním zákoníku, který definuje podnik v §5 jako:
„...soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účel sloužit. Podnik je věc hromadná...“
Oceňujeme tedy podnik, nikoliv společnost jako právní subjekt. K uvedené definici je však třeba doplnit několik poznámek:
-
Nezbytnou součástí podnikání je využívání závazkl všeho druhu. Oceňujeme-li podnik, musíme brát v úvahu i rozsah všech těchto závazků. Proto by bylo žádoucí, aby i definice podniku zachycovala tuto skutečnost.
-
Poněkud zavádějící může být výraz, „soubor“ v definici podniku. Tento výraz někdy svádí k představě, že podnik je soubor různých majetkových položek a tak by také měl, případně mohl být oceňován. Podnik však není „hromada věcí“, ale, jak říká zákon, „věc hromadná“, a to je něco zcela odlišného. Na podnik je nutno z ekonomického hlediska pohlížet jako na funkční celek. Jakou má funkci, to nalezneme například v §2 obchodního zákoníku, kde se praví: „Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“.
Tedy soubor majetkových hodnot zvaný podnik je podnikem jen tehdy, když splní svůj základní účel – dosahovat zisku. Také z toho lze vyvozovat prioritu výnosových metod při ocenění podniku. Proto se domníváme, že pojetí podniku v německých oceňovacích zásadách jako „účelné kombinace materiálních a nemateriálních hodnot, jejímž smyslem je nahospodařit zisk“ je výstižnější než definice zavedená v obchodním zákoníku.